středa 26. listopadu 2014

PÍSNĚ FRANCOUZSKÝCH KORZÁRŮ A NÁMOŘNÍKŮ


Od přátel z nakladatelství a webu http://www.ceskycestovatel.cz/ ke mně dolétla dosti unikátní věc, dvě CD s názvem TYGŘI SEDMI MOŘÍ a s podtitulem Francouzské korzárské písničky. Je to jakýsi dodatek ke stejnojmennému čtyřsvazkovému knižnímu titulu, který už vyšel a o němž jsem tu na blogu psal; zadáním názvu do řádku "hledat" v záhlaví se k oněm článkům bezpochyby dostanete.
   Na obou CD najdete písně pracovní (jimž Britové říkají shanties), balady i zábavné, žerovné či posměšné popěvky stejně jako písně, v nichž se zpívá o dobrodružstvích, lidském údělu i nástrahách vln. I pro toho, kdo francouzskému slovu nerozumí, jsou to melodie pestré, rytmické stejně jako molově teskné a pomalé, velebné i hravé.
  První CD začíná oficiálním pochodem královské hámořnictva Marche Royale, který zkomponoval dvorní skladatel Ludvíka XIV. J.-B. Lully a končí písní, která mě chytla za srdce hned při prvním poslechu, bretonskou Skedou War Ar Rad, tesklivým příběhem námořnické ženy, vyhlížející večer co večer v Brestském zálivu manžela, který vyplul na moře a nevrací se. Některé skladby už jsme znal, byly v jiném podání na CD námořnických písní z Anthologie de la Chanson francaise, monumentálním kompletu, jejž vytvořil s řadou francouzských folkařů zesnulý Marc Robine;  z těch tu je baladická Quand je suis parti de La Rochelle a brunetce, která dala svému námořníkovi vale (Když jsem vyplouval z La Rochelle, vyploučal jsem a plakal jsem, hnědovlásko..., tak by se asi dala přeložit) či Les filles de Lorient o dívkách z Lorientu, které jsou rozmarné a vybírají si ty nejhezčí námořníky, nebo Le corsaire de Bordeaux..
   To druhé CD začíná napoleonským Le pas de charge de la Marine Impériales, je tu i píseň o Surcoufově legendárním dobytí Eastindiamanu Kent, či Santiano, známé z podání Huguese Aufraye či v češtině Waldemara Matušky,  Au trente-et-un du mois d´aout, Jednatřicátý srpen (někde tu na blogu je pod škatulkou lyrics s poslední slokou, kterou Hanuš Jelínek ve Zpěvech sladké Francie kvůli slovu merde nepřeložil... Krásně zaskočí Amsterdam s melodií staré anglické Greensleves...
   I interpreti jsou skvělí, folklórní skupiny Cabestan, Les Bucaniers, Les marins d´Iroise, Fusiliers marin de la France,  šansoniéři Colette Renard nebo Charles Trent...
   Obě CD můžete získat spolu s některým ze svazků knihy, jak se sami přesvědčíte na http://www.ceskycestovatel.cz/obchod/ (prolink je i v nadpisu) za cenu vskutku mírnou v rozmezí cca 250,- až 310,- Kč, to podle vybraného svazku, a věřte mi, pokud napíšete Ježíškovi, až si pod stromkem vyposlechnete koledy, vyplujete ve svých představách s písní za obzory, které my, suchozemci, hodně milujeme...
   Tu, se kterou teď vyplouvám já, sem dávám z youtubu... Krom textu v bretonštině je ve videu i překlad do francouzštiny...

čtvrtek 20. listopadu 2014

AUSTERLITZ 2014

209. výročí bitvy u Slavkova

Záštitu nad akcí převzali, ministryně pro místní rozvoj České republiky Karla Šlechtová, ministr obrany České republiky Martin Stropnický a hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek. Pozvání přijal ministr obrany Slovenské republiky Martin Glváč. Partnerem akce je Czechtourism.

Austerlitz 2014

28.–30. listopadu 2014
Hlavní vzpomínková akce věnovaná napoleonské historii ve střední Evropě proběhne po 25. na Slavkovském bojišti ve dnech 29.–30. listopadu 2014. Hlavními body programu budou sobotní bitevní ukázka pod kopcem Santon (14:00), za účasti zhruba 900 vojáků v dobových uniformách, 60 koní a 15 děl, a nedělní pietní akt na Mohyle míru, místě nejtěžších bojů bitvy tří císařů (12:00). Další doprovodné akce proběhnou ve Slavkově u Brna a v mnoha obcích regionu.
Tématem bitevní ukázky bude střetnutí mezi Lannesovými a Muratovými jednotkami, Bagrationovým předvojem a Uvarovým jezdectvem v prostoru Holubic. Účastníci přijedou kromě Česka také z Polska, Německa, Itálie, Francie, Belgie, Rakouska, Slovenska, Maďarska, Ruska a Litvy. Austerlitz 2014 je současně poslední velkou akcí napoleonského re-enactmentu před 200. výročím bitvy u Waterloo, které si připomeneme v červnu příštího roku.

Mezi dalšími body programu proběhnou v pátek 28. listopadu v 17:30 na Žuráni a v 18:00 v Jiříkovicích „jiříkovické ohně“ připomínající událost z 1. prosince 1805, a ve Slavkově u Brna v sobotu 29. listopadu tradiční kostýmované prohlídky zámku a jarmark a večer městský program vyvrcholí ohňostrojem. Vojenská ležení budou po celý víkend na Staré poště pozořické, v Křenovicích, Tvarožné, Zbýšově a na dalších místech. Většina francouzských jednotek bude ubytována v Pozořicích, odkud v sobotu ráno vychpoduje do Tvarožné.
U Slavkova Císař Francouzů Napoleon I. během několika hodin rozhodl tažení roku 1805, válku třetí protifrancouzské koalice. Poražený car Alexandr I. se svou armádou opustil střední Evropu; válka mezi Francií a Ruskem pokračovala až do roku 1807 bitvou u Friedlandu a podpisu tylžského míru. Rakouský císař František I. přistoupil na podmínky příměří podepsaného 6. prosince na zámku ve Slavkově a posléze i na  podmínky tvrdého bratislavského míru z 26. prosince 1805. Tvrdost podmínek a Napoleonův rostoucí vliv v Německu vedly po třech letech k eskalaci napětí mezi Rakouskem a Francií, válce roku 1809, jež vyvrcholila opět na jižní Moravě, u Znojma. Napoleonská epopej pokračovala tažením do Ruska, válkou 6. koalice v letech 1813–1814, a vyvrcholila bitvou u Waterloo.

Vzpomínkové akce nejsou oslavou Napoleona či jeho vítězství, a už vůbec nejsou oslavou války či bitvy. Mezinárodně politické a válečné události, jež ve své době Evropu zásadním způsobem ovlivnily, a i dlouho po ní rozdělovaly, se s odstupem staly prostředkem k setkávání a společným zájmem mnoha lidí z mnoha zemí světa. Cílem akcí je připomínka a podpora poznávání společné evropské historie.
Programy a podrobnější informace k oběma akcím budou průběžně zveřejňovány na serveru www.austerlitz.org; v rámci Projektu Austerlitz je možná prezentace partnerů a sponzorů. Akce jsou pořádány Projektem Austerlitz každoročně od roku 1998. Návštěvnost hlavního bodu programu, rekonstrukce bitvy, se pohybuje mezi 5 a 10 tisíci, v roce 2005, kdy se 200. výročí zúčastnilo 3500 „vojáků“ z 24 zemí světa, přišlo na 30 tisíc diváků. Akce má značný ohlas v médiích nejen v Česku, ale v celé Evropě.
Doprovodných akcích se účastní menší skupiny vojsk, než je výše uváděný počet.
Program:
Pátek, 28. listopadu
17:30 Ohně na Žuráni, pořádá obec Podolí
18:00 Jiříkovické ohně, pořádá obec Jiříkovice (ul. Blažovská)
18:00 Šarvátka v Křenovicích, pořádá Buhurt
19:00 Křenovice, pietní akt na Zlaté hoře, pořádá Buhurt
Ve večerních hodinách – obsazení Slavkova u Brna vojáky, příjezd rakouského a ruského císaře, pořádá zámek Slavkov-Austerlitz
Sobota, 29. listopadu
07:30 Žuráň, slavkovské slunce
09:00 Tvarožná, nástup rakouské armády
11:00 – 12:30 Santon, manévry francouzské pěchoty
11:30 Křenovice, pietní akt u Božích muk, pořádá Buhurt
14:00-15:30 Rekonstrukce bitvy tří císařů – Tvarožná
Slavkov u Brna
Po celý den kostýmované prohlídky zámku Slavkov-Austerlitz a jarmark
Večerní program ve Slavkově u Brna zakončený ohňostrojem
Neděle
09:00 Křenovice, nástup u pomníku Kutuzova, pořádá Buhurt
12:00 Pietní akt na Mohyle míru
Vojenská ležení po celý víkend
Stará pošta pozořická, Křenovice, Tvarožná, Zbýšov, Kobylnice a Slavkov
Austerlitz 2014 je 25. novodobou vzpomínkovou akcí od roku 1990. Nejen při této příležitosti byl také prezident Projektu Austerlitz, Miroslav Jandora, producent vzpomínkových akcí v letech 1990, 1991 a každoročně od roku 1998, navržen na cenu Jihomoravského kraje.
Tyto a další snímk  jsou z loňské bitevní připomínky a najdete je se spoustou jiných na www.austerlitz.org (prolink v nadpisu)
MOŽNOSTI DOPRAVY
V sobotu 29. 11. 2014  organizátor dopravy,  IDS JMK, společnost KORDIS, a.s. ve spolupráci s Projektem Austerlitz a dopravci zajistí následující posílení dopravy v rámci podmínek platných pro provoz systému IDS JMK.
Linka 702 v trase Brno, Úzká (u OD TESCO) – motorest Rohlenka. Tato linka bude operativně posilována v uvedeném úseku na základě aktuální poptávky po přepravě řazením dalších autobusů navíc a to ve směru z Brna k motorestu Rohlenka v době od 10:30 do 13:30 a ve směru od motorestu Rohlenka do Brna v době od 15:30 do 16:30.
Linka 702 má na trase tyto zastávky: Brno, Úzká – Brno, Autobusové nádraží (jen ve směru z Brna) – Brno, Zvonařka (jen ve směru do Brna) – Brno, Tržní – Brno, Černovičky – Brno, Slatina, sídliště – Šlapanice, Bedřichovice, rozc. – Jiříkovice, motorest Rohlenka.
Na lince platí Tarif IDS JMK. Jízdné z Úzké na Rohlenku činí 27 Kč, držitelé předplatních jízdenek pro zóny 100+101 si dokoupí jízdenku za 16 Kč.
Linka 601
Pro přepravu návštěvníků ze Slavkova u Brna a Holubic na rekonstrukci bitvy a zpět bude v době od 11:20 do 16:40 mimořádně v provozu linka 601 v úseku Slavkov u Brna – motorest Rohlenka. Odjezdy ze Slavkova u Brna, aut. St. budou v časech 11:24, 11:54, 12:24, 12:54, 13:14 a 13:24. Zpět z Rohlenky (zastávka na parkovišti) pojede linka 601 do Slavkova u Brna v časech 15:20, 15:40, 16:00 a 16:20.
Na lince rovněž platí Tarif IDS JMK. Jízdné ze Slavkova u Brna na Rohlenku činí 27 Kč.
 
více informaci na
www.austerlitz.org


úterý 11. listopadu 2014

BEZ SPOJENÍ NENÍ VELENÍ (3. ČÁST)


Michal ŠŤOVÍČEK
 2.3 Trubky (trompette - ve femininu znamená trubku, v maskulinu trubače

„Spojovacím prostředkem“ kavalerie byla trubka. V bitevní sestavě měl plukovník po boku vždy velitelského štábního trubače (brigadier-trompette: existovala i neupřesněná funkce plukovního trubače trompette-major, ale to byl podle všeho náčelník trubačů plukovní hudby), připraveného předávat jeho rozkazy vytroubením ustálených povelů/signálů. Tento signál okamžitě opakovalo všech osm trubačů pluku, seskupených na doslech pod velením adjutanta, což již bylo dostatečně hlasité velení pro celý pluk. Trubka tak přesněji řečeno nenahrazovala ústní rozkaz, nýbrž ho předcházela jako avizo nebo jej bezprostředně následovala jako zesílení.
V této logice měl rovněž  každý velící generál divize i brigády vedle svých pobočníků u sebe neustále i jednoho trubače = jakýsi „telefon“.
Jezdecké pluky měly rovněž své speciální identifikační „refrény“ (ty měly pochopitelně i ostatní zbraně - ženisté, artilérie, atd.).
U pluku byl vždy jeden trubač na kompanii. Do útoku vjížděli trubači za svou eskadronou. Když byli napadeni, byli na tom o něco lépe než bubeníci. Měli standardní jezdeckou šavli svého druhu jezdectva, v boji si tudíž okamžitě přehodili trubku do levé ruky k uzdě a mohli tasit. Když trubač tasit nestihl, jednoduše vzal útočníka po hlavě  svým nástrojem, který nebyl nijak křehký a dokázal ublížit... Typické praporky na trubkách se navlékaly pouze pro přehlídky.
Napoleonské celoarmádní jezdecké trubačské povely/signály („ordonanční troubení“ = sonneries d´ordonnance) byly kodifikovány nařízením z 1 vendémiaire An XIII (23.9.1804) o výcviku a manévrování jezdectva. Obsahovalo 28 povelů/signálů, které dílem převzalo od armády monarchie, dílem je nově složil tehdy známý skladatel David Bühl:

-Generální nástup resp. poplach (la générale) - stejný význam jako u pěchoty
-Sedlat (le boute-selle) 
-Na koně naložit (le boute-charge) - přidat na osedlané koně ostatní jezdeckou přesunovou výstroj a výzbroj
-Do sedel (à cheval)
-Nástup (l´assemblée) - stejný význam jako u pěchoty
-Na pochod (la marche) - stejný význam jako u pěchoty
-Do útoku (la charge)
-Svolání (le ralliement) - podobný význam jako u pěchoty + shromáždit se po ústupu
-Ústup (la retraite)
-Palbu ukončit (cesser le feu) - chybí logický povel Zahájit palbu; oba tyto povely u jezdectva jsou na pohled dost zvláštní, používaly se totiž při výcviku na střelnici.
-Budíček (le réveil)
-Nástup na krmení koní (le repas des chevaux)
-Nástup na hřebelcování koní (le pansage des chevaux)
-Fasování/Rozdílení (les distributions)
-Nástup na výcvik (l´instruction)
-Nástup na rajony (les corvées)
-Výdej stravy (la soupe) - „pro polívku“
-Nástup k rozkazu (le ban) - stejný význam jako u pěchoty
-Odchod z rozkazu (la fermeture du ban)
-Instruktáž (à l´ordre) - stejný význam jako u pěchoty
-Svolání furýrů (à l´ordre pour les fourriers)
-Svolání trubačů (la réunion des trompettes)
-Svolání stráží (rassemblement des gardes)
-Svolání služby/pohotovosti (appel des hommes consignés)
-Průjezd městem (le cavalquet): troubilo se při průjezdu městem do pole = zvalo se jím obyvatelstvo k podívané a k projevům sympatií...  Obdobný signál používala určitě i pěchota, ač není v její ordonanci zmiňován
-Svolání po ústupu (appel après la retraite)
-Zhášení ohňů = večerka (pour faire éteindre les feux), což bylo Napoleonovo oblíbené troubení.
Jeden signál zde není uveden - byl prakticky dvoutónový a krátký, nikde jsem nenašel jeho význam, možná to byl doplňující povel Proveďte - exécution)
A jistě jste postřehli, že nevysvětlitelně chybí povel Sesednout (pied à terre)!
K těmto ordonančním signálům/povelům se mimo dotyčné nařízení přidávaly další, např.:
-K poctě praporu (à l´étendard) - stejný význam jako u pěchoty
-Kapitulace (la chamade) - stejný význam jako u pěchoty
-Svolání nočních stráží (le guet): svolávalo noční stráže v pevnostech.

Jízdní myslivec a jízdné dělostřelec

Dragouni a 1. karabinický

5. husarský

4, kyrysnický
7. kyrysnický (ten je evidentně i na známém obrazu E.Meissoniera „Friedland“)
Kromě nich existovaly ještě četné povely manévrovací-taktické = obrat vpravo/vlevo/vzad, tasit, šavle skrýt, krokem/klusem/tryskem vpřed, zastavit apod. 
Pro ilustraci přikládám i starou nahrávku. Jde sice o jezdecké povely z přelomu 19. a 20. stol., ale jsou to s drobnými změnami v názvech a doplňky stále ty výše uvedené napoleonské (u jezdeckého pluku republikánské gardy platí ostatně 200 let dodnes)!
= po úvodních taktech: Krokem vpřed, Klusem vpřed, Tryskem vpřed, Zastavit, Sesednout, Zahájit palbu, Palbu ukončit, Do sedel, Obrat vzad, Tasit, Šavle skrýt, Obrat vpravo, Obrat vlevo, Pláště obléknout, Do útoku, Svolání pícníků, Nástup, Svolání, Budíček, Apel, K lékařské prohlídce, Fasován/rozdíleníí, Výdej stravy, Svolání trubačů, Svolání důstojníků, Generální nástup, Na pochod, Nástup k rozkazu, Odchod z rozkazu, K poctě praporu, Večerka.
Trubači v drtivé většině neznali noty (to nebylo kritérium pro zařazení k trubačům), učili se tedy pouhým odposlechem a opakováním a k zapamatování melodie používali popěvky, většinou náležitě jadrné - nikoli samoúčelně, nýbrž aby si je lépe pamatovali, snáz než nějaké vznosné lyrické verše...
K zapamatování toho také nebylo málo, takže řešením byla i často tradovaná odpověď starého husara na otázku nováčka, zda zná všechna ordonanční troubení : „Až uslyšíš nějaké troubení, rozhlédni se po ostatních a dělej to, co oni.“
Akustické spojení bylo reformováno r. 1831, kdy byly pro pěchotu zrušeny bubny a zavedena polnice - clairon (od trubky se liší tvarem a melodickým „posazením“ v Es, trubka je pronikavější, v Hes/B):
Trubka a polnice
Bubeníci a trubači byli tak dalšími skutečnými předchůdci spojařů v rámci své jednotky. Ač byli zvláště bubeníci téměř na samém dně vojenské hierarchie, těšili se stejné vážnosti jako jejich spolubojovníci s puškou a vzhledem ke své důležitosti se těšili i některým výhodám - pobírali dvojnásobný žold řadového vojáka (z něhož ovšem museli financovat údržbu a opravy svého bubnu), fasovali dávky jídla a ubytování jako poddůstojníci, před založením Čestné legie dostávali jako vyznamenání čestné paličky nebo trubky.. Tyto čistě vojenské a bojové bubeníky a trubače nelze tedy zaměňovat s bubeníky a trubači vojenské hudby, do níž se často najímali nevojáci resp. dočasní vojáci „na dobu určitou“ a na náklady plukovníka - v boji se tudíž nepoužívali.  


2.4 Děla

Kanon byl rovněž klasickým taktickým spojovacím prostředkem, ovšem již na vyšším stupni velení - střelbou „slepými“ náboji mohl prodloužit dosah bubnování a troubení na několik kilometrů. Tak tomu bylo například v Bouloňském táboře, kde vyhlašoval budíček a večerku. Na taženích pak pokaždé oznamoval začátek bitvy = tři rány v pravidelných intervalech, vypalované baterií gardové artilérie. Dalším příkladem je jedna ze Soultových dispozic před Slavkovem: „Pokud se nepřítel pohne k předním hlídkám, baterie na vyvýšenině u kaple vypálí na poplach čtyři dělové rány... a na toto znamení se Vandammova divize připojí k Legrandově a rozvine se do bitevní sestavy...“
V r. 1809 se jednalo o spojení na zvláště velkou vzdálenost = mezi Landshutem a Eggmühlem, 35 km vzdušnou čarou, podle císařovy směrnice z 22.4.1809 Davoutovi : „Budete-li připraven zaútočit,  vypalte v poledne dělovou salvu 12 ran naráz, další takovou v 1 hodinu a další ve 2 hodiny.“ Stalo se a Davoutovi tak mohly dorazit posily.
Na rozdíl od děl není nikde zmínka o spojení v armádě prostřednictvím rachejtlí, ač možné bylo celkem snadno - viz např. oslava císařových narozenin 16.8.1804 v Bouloňském táboře, kdy bylo naráz vypáleno skoro 50 000 světelných nábojů z pušek a jejich několikavteřinovou záři bylo možno pozorovat až na druhé straně La Manche.  

3. Vzduchoplavba (aérostation)

Zcela nový, pokrokový a efektivní způsob předávání informací tudíž spojení, ovšem zároveň případ, kdy technický pokrok nedokázal držet krok s Napoleonovým způsobem válčení... Napoleon se s ním setkal jen zcela okrajově a o spojovací prostředek šlo vlastně také jen okrajově či přesněji nepřímo, přesto do přehledu způsobů spojení v napoleonské době balony pro úplnost patří. 
Revoluce nabídla armádě upoutaný pozorovací balon plněný vodíkem, notoricky známý z takřka všech vyobrazení bitvy u Fleurus. Předchozí historií balonů ani technikou výroby a provozu se zde nebudu zabývat, tudíž rovnou k věci:
Již 25.10 1793 bylo rozhodnuto, že bude vyroben balon pro Severní armádu a za tímto účelem byly zřízeny výrobní dílny v Meudonu. Hlavním problémem bylo, že vodík se získával tehdy jedinou známou metodou - pouze z kyseliny sírové, jenže veškerá síra se v té době konfiskovala pro výrobu střelného prachu. Bylo tedy nutno vyvinout nový způsob - skupině chemiků včetně Lavoisiera se podařilo vynalézt výrobu vodíku rozkladem vody na rozžhaveném železe.
Poprvé byl ovšem takto vyrobený balon nasazen již v obleženém Maubeuge (2.6.1794) a při dobývání Charleroi (kapitulovalo 25.6.), až poté byl převezen a použit 26.6.1794 u Fleurus.
Ještě předtím - 2.4.1794 (někde se píše 12.4.) zřídil Výbor veřejného blaha první kompanii vojenských vzduchoplavců (aérostiers militaires). Tvořilo ji 26 mužů - specializovaných řemeslníků: tesařů, zedníků, mechaniků... pod velením kapitána, poručíka, podporučíka, hlavního seržanta a 4 nižších poddůstojníků. Kapitánem roty byl jeden ze spolutvůrců balonů, nadšený vzduchoplavec a fyzik Jean Marie Joseph Coutelle (1748 - 1835), který také vystoupal v balonu při jeho výše uvedených i dalších nasazeních. Kompanie byla organizačně přičleněna k dělostřelectvu a oblečena do jeho uniforem. Ještě v červnu = 23.6.1794 byla  zřízena druhá vzduchoplavecká kompanie. Výrobu balonů v Meudonu řídil Coutellův pomocník, fyzik a všeuměl Nicolas-Jacques Conté (1755 - 1805) - mj. vynalezl tužku v dnešní podobě a později v Egyptě dokázal zázraky v logistice. Společně uvedli do provozu celkem 23 balonů ve třech velikostech, většinou o průměru něco přes 10 m, válečnicky pojmenovaných (Odvážný, Herkules, Válečník, Kastor a Pollux apod.), které se dále nasazovaly u Severní a Rýnské armády (obléhání Mohuče atd.).
Coutellův balon při obléhání Mohuče
Nelze říci, že balony byly hlavní příčinou francouzských vítězství, avšak nemalou měrou se na nich podílely, nejen přehledem a hlášeními o rozmístění a pohybech nepřátelských sil, ale měly i nezanedbatelný psychologický účinek. Hned při prvním použití u Maubeuge: „Zpráva podaná po sestupu ženijním důstojníkem, který kapitána doprovázel, byla tak jasná a zevrubná, že nepřítel se zjevně již nemohl ani pohnout, aniž by se to v pevnosti nevědělo (...) s našimi dalekohledy jsme mohli spočítat okenní tabule v oknech pět mil vzdáleného Monsu (...) Morální účinek, který tento zbrusu nový prodstředek vyvolal v rakouském táboře, byl nesmírný; ohromil zejména velitele, kteří si záhy všimli, že jejich vojáci jsou přesvědčeni, že mají co do činění s kouzelníky. Aby tuto víru potřeli a vojsko povzbudili, rozhodli se po poradě, že se neblahé zařízení pokusí sestřelit. Jakmile zjistili, že balon stoupá každý den ze stejného místa, umístili do úvozové cesty dvě čtyřliberky a když se ráno balon majestátně vznesl, první koule prolétla nad pláštěm a dopadla do opevněného tábora; ihned poté se druhá koule otřela o dno koše, v němž stál kapitán, který přivítal obě koule zvoláním Vive la République!  Nás ostatní obě ty rány až tolik nerozveselily, neboť jsme si spočítali, že když dělové koule minuly, nepřítel by mohl použít bombu nebo granát, který by mohl dopadnout do zahrad, v nichž jsme balon drželi, a mohl by zasáhnout personál a poškodit vypouštěcí materiál. Ten nápad nedostal či spíše nedali jsme mu na něj čas, neboť již nazítří povolali z Lille jistého seržanta dělostřelectva, který slíbil, že děla vyřadí z boje přímo na jejich střeleckých stanovištích; což se pravděpodobně doneslo nepříteli, který se již neprojevil a nechal nás již v klidu pozorovat.“ (Selle de Beauchamp, Paměti důstojníka vzduchoplavců). A v relaci o bitvě u Fleurus Coutelle napsal: „Jistě, balon nám bitvu nevyhrál; ovšem musím říci, že Rakušanům značně vadil, neboť se domnívali, že nám neunikne ani jediný jejich krok, a že naší armádě tato dosud neznámá zbraň dodala sebedůvěru a dobrou náladu.“ Hovoří se i o tom, že někteří Rakušané viděli v balonu ďáblův výtvor, v hrůze padali na kolena a modlili se.
Vzápětí po bitvě zřídil Konvent Státní vzduchoplaveckou školu, rovněž se sídlem v Meudonu, a jejím řízením pověřil J.-N. Conté.
V akci bylo samozřejmě nutno zajistit spojení = předávání zpráv z balonu ve výškách 300-500 m na zem. Šlo tedy o spojení jednosměrné, uskutečňované shazováním psaných zpráv o výsledku pozorování, zatížených pytlíkem s pískem, jak píše sám Coutelle v jednom svém memorandu: „V koši jsem měl pytlíky s pískem a vlaječkou, poznámky nebo zprávy jsem do nich vkládal a na domluvené znamení je shazoval dolů.“
Selle de Beauchamp k bitvě u Fleurus dodává: „...spojení se uskutečňovalo pomocí pytlů (sic) zátěže, jejichž shození se avizovalo signálem, neboť jsme jimi byli vybaveni pro různé činnosti. Když se jako zde jednalo o podrobnější zprávy, do pytle byla vložena listina, určená pouze důstojníkovi vzduchoplavců, který ji osobně předával adresátovi, zpravidla generálovi.“
Za tmy balon komunikoval se zemí pomocí soustavy barevných luceren zavěšených z koše. Díky novátorské technologii totiž mohl zůstat naplněný až měsíc, nemusel se tudíž každý den stahovat a mohl tak pozorovat i ohně v nepřátelském ležení.
Vztah revolučních generálů k balonům byl po úspěšných začátcích nakonec nejednoznačný - viděli, že se nehodí k manévrové válce: přeprava byla nesnadná, potřebného materiálu hodně, bylo vždy nutno vybudovat na místě celou malou továrničku, výroba vodíku byla riskantní, naplnění balonu trvalo 6-10 hodin...
Přesto Bonaparte vzal celou Coutellovu vzduchoplaveckou rotu do Egypta (museli ho přesvědčovat). Jedna loď s materiálem se však před Alexandrií potopila, druhá byla zničena u Abukiru. Conté vzápětí po vylodění navrhl rovněž improvizovaný optický telegraf mezi Alexandrií a Abukirem (cca 22 km) na varování před anglickou flotilou, k němuž hodlal využít malých upoutaných balonů. Jeho projekt byl zamítnut nebo se ani nestihl realizovat? což možná k porážce u Abukiru přispělo... Vzduchoplavci tak posléze improvizovali a nakonec třikrát vypustili pouze lehoučké balony bez posádky jako atrakci (mj. při káhirské oslavě výročí bitvy u Rivoli) a k ničemu smysluplnějšímu se nedostali, tudíž byli přeřazeni na vykopávky.
Druhá vzduchoplavecká rota i škola v Meudonu zatím zůstaly v nečinnosti a Direktorium je nakonec dekretem z 28.1.1799 zrušilo, přičemž bylo opatrně nařízeno, že „tento výnos nebude vytištěn.“
 
1 Uniforma vzduchoplavců v Egyptě 1799 - 1801. 
2 Uniforma vzduchoplavců před vyplutím na egyptskou výpravu r. 1798. 
3 Vzduchoplavec v r. 1794
4 Vojín vzduchoplavec v r. 1801. 
5 Důstojník vzduchoplavec v r. 1801 
V pozadí pec na výrobu vodíku - takovou bylo nutno postavit na každém stanovišti, z něhož měl být balon naplněn.
Za bezvětří stačilo k udržení balonu na kratší dobu 40 mužů
Na balonu jsou vidět zmíněné signalizační lucerny na 3 volných lanech (3-7 luceren na jednom laně).
Galantní aerostatiér, Myrbachova ilustrace ke vzpomínkácm vzduchoplavce barona de Selle de Beauchamp
První vzduchoplavecká rota byla pak rozpuštěna ihned při svém návratu z Egypta. Někde se lze dočíst, že vojenské vzduchoplavce zrušil v r. 1799 právě Bonaparte, ale to je blud (i kdyby, tak to mohl učinit až bezprostředně po 18. brumairu, ale to měl jiné starosti). Bonaparte a později císař Napoleon na svých taženích pochopitelně vzhledem ke statičnosti tohoto pozorovacího a spojovacího prostředku jeho využití neobnovil. Balony tentokrát bez posádky byly využity pouze při oslavách korunovace Marie-Louisy a pak také při vítání Ludvíka XVIII. Čímž končí historie napoleonské vzuchoplavby i tento příspěvek.


středa 5. listopadu 2014

MUSEU MARÍTIM, GALÉRA OD LEPANTA A JINÉ KRÁSY BARCELONY

 
Tak mě napadlo, že se tu už dlouho neobjevilo nic o cestách po světě a muzeích, které v něm jsou. Na facebooku jsem sice o návštěvě Barcelony v září psal, předpokládám ale, že ne všichni na sociální sítě chodí, i když se budu řadou snímků opakovat. Barcelona je krasavice, která mě chytla za srdce podobně jako Paříž. Nebylo to kvůli Sagradě Familii, ani pro Gaudího, město má prostě atmosféru, Katalánci srdce, a kdo by si navíc nezamiloval tapas, paellu, sangrii (nemluvě o španělské brandy...).
  
Museu Marítim z boku a z výšky Monjuicu
Barcelona, město s bohatou historií, proslula mimo jiné mořeplavbou a královskými loděnicemi, proto v tom, co se s Drassanes Reials (tak se katalánsky ty loděnice jmenují) dochovalo, vzniklo Museu Marítim, Námořní muzeum. Přimyká se k náměstí s Kolumbovým sloupem nedaleko počátku třídy Rambla, je v něm krásných chládek a jako lákadlo vás vítá ponorka Ictíneo I, skutečně funkční plavidlo, které sloužilo v letech 1858 až 1859 a bylo tady postaveno. Silně připomíná ponorku Sword ze Zemanova "Vynálezu zkázy", jen ty ťapičky jí chybí... V přístavu má elegantnější sestru Ictíneo II, spuštěnou roku 1864...
Ictíneo I v muzeu a Ictíneo II v přístavu
   Vstupné do muzea není přehnané, má stálou expozici i expozice krátkodobé, uvnitř mezi kamenným sloupovím a pod klenbou najdete modely barcelonského přístavu na počátku novověku, makety lodí, artefakty a ikongografii, která k moři patří, nic z toho ale není neobvyklé, nebýt toho, že...
   Nebýt toho, že v roce 1568 v těchto loděnicích postavili galéru La Real, která byla roku 1571 vlajkovou lodí dona Juana d´Austrii a v bitvě u Lepanta se střetla se Sultanou, vlajkovou lodí Ali Pašy, velitele loďstva tureckého. Tahle bitva zastavila osmanskou invazi ve Středomoří, která započala dobytím Rhodu, výboji piráta admirála Haireddina Barbarossy a vrcholila dobytím Malty...  
Dva obrazy bitvy u Lepanta; ten horní najdete v muzeu
   V roce 1971, když od Lepanta uplynulo 400 let, postavili Barceloňané repliku slavné lodě v měřítku 1:1, byť bez stěžňů a oplachtění, které by se do muzejních hal nevešly. Původní loď měla výtlak 237 tun, délku 60 metrů, šíři 6,2 metrů, pohánělo ji 290 veslaůu, na palubě měla 400 vojáků a 9 děl. Je to nádherná loď a vy si ji můaete prohlížet, aniž musíte mít parfémovaný kapesník u nosu, neboť galéry byly pověstné tím, že zápach z nich sahal až za obzor...




Úžasná replika ze všech stran...

Model s oplachtěním v muzejní expozici
  Kousek od tohoto muzea je navíc úpatí Monjuicu, korunovaného bastionovou pevností, o níž se dočtete i v prvním i druhém svazku mojí Poloostrovní války, neboť tady tvrdě válčili maršál Augereau, či generál Gouvion Saint-Cyr.
Monjuic, strážce přístavu, a jedno z mnoha děl na jeho vrcholu
  A k Barri Gótic, gotické čtvrti, kterou pokládám za nejkrásnější část města, (což dokládá pár snímků) je to odtud na dostřel šípu...
Krása gotické čtvrti a klasicistního Královského náměstí v ní
   Mimochodem, prolink na web muzea najdete v nadpisu článku.