TANDARADEI

Walter von der Vogelweide v Codex Manesse

Teď to vypadá, že budu chvíli míchat hrušky s jablky, ale dvě témata jaksi splývají v jedno. Poměrně často mi někdo napíše, kde sehnat tu a tu knihu, která už v knihkupectvích není, a já odpovídám, že nejlepší je zkusit ji vygooglovat v nějakém virtuálním antikvariátu, alespoň mně se to párkrát už vyplatilo. Naposled před asi dvěma týdny, kdy jsem musel napsat miničlánek pro Českou historii s nějakou středověce turnajovou historku a k tomu obrázek, čímž jsem logicky sáhl po Codex Manesse, což je, pokud to neznáte, překrásná sbírka iluminací, vlastně portrétů minnesangerů, do jisté míry německé obdoby provensálských truvérů, zahrnující muže urozené od korunovaných hlav počínaje po mistry milostného (a někdy i politického či veskrze osobního) zpěvu, mnohdy zobrazených, jak lámou kopí pro krásu a přízeň dam. Krásná věc, tenhle minnesang, u nás až na pár kousků naprosto neznámá (byť něco složil i Václav II.), a já si vzpomněl na knihu, kterou jsem držel v Národní knihovně jako vzácnost před čtyřmi desetiletími v oddělnení rukopisů, třebaže nešlo o rukopis, ale bibliofilii krásně vypravenou a vydanou v počtu 700 kusů v ELKu roku 1941. Jmenuje se VE SLUŽBÁCH PANÍ, podtitul má Výbor z Waltera von der Vogelweide a jiných dvorských pěvců, které vybral a přeložil Antonin Hartl, přičemž litografie pořídil Antonín Strnadel.

Socha v Duchcově

Napadlo mě kliknout v googlu, jestli to někdo někdy nedal na internet (zejména americké elektronické knihovny jsou v tomhle někdy jeskyní pokladů), a vypadl mi jeden český antikvariát (nebudu ho tajit, zkuste http://www.antikvariat-5d.cz/), který tenhle skvost nabízel za cenu, s níž i při poštovném zůstával dost pod cenkuá běžných nových knih...! Takže tu věc mám a raduju se z ní, protože překlad i po sedmi desetiletích ukazuje, že byl pořízen někým, kdo tomu rozuměl, a o ten kousek, co pokládám za nejkrásnější, se podělím. Napsal jej Walter von der Vogelweide (asi 1170 až 1230), který je v Codex Manesse zachycen v postoji odpovídajícímu veršům jeho básně Jmění, čest, boží milost, začínající (v Hartlově překladu) takto: Já seděl na kameně / měl loket na koleně / a nohy křížem, hlavu v dlani...
   Tenhle ve světě velký a u nás pramálo známý rytíř-pěvec má ostatě jednu sochu v Bolzanu a druhou kupodivu od roku 1991 v Duchcově (autorem je Henrich Scholz); tam je právě ve stejné pozici, jako v Manesském rukopisu...
   Mám ale pravdu, když tvrdím, že je neznámý? Jeho nejproslulejší báseň nejspíš mnozí znáte, byť ne z učebnic. Jmenuje se Under den Linden (Pod lipou), dík opakujucímu se trylku je ale mnohem známější jako Tandaradei (Tralala). Čtenáři najdou báseň mnohokráte ve staré němčině v Körnerově Písečné kose (z níž pak tento mistr odvodil i Údolí včel, zfilmované Vláčilem), řádoví rytíři ji zpívají (středověce jednoduchá melodie se zachovala, lze se přesvědčit na youtubu) v jedné sekvenci legendárních polských Křižáků a Andrzej Sapkowski  (ano, ten se Zaklínačem a trilogií o Božích bojovnících) napsal překrásnou novelu Tandaradei...
   Dost řečí, tady ji máte v Hartlově překladu:

Pod lipou

Pod lipou v trávě

od nás obou

tam bylo lůžko ustláno, 

tam najdete hravě

touto dobou, 

jak kvítí všude zdupáno.

U lesa tam v údolí,

tralala!

slavík pěkně hlaholí.

Přišla jsem sama,

roztoužená.

Můj milý už byl dávno tam.

Co bylo tam s náma,

šťastná žena,

já stále na to vzpomínám.

Zda mě líbal? Tisíckrát!

tralala!

Vidíte rty se červenat.

Tam udělal lože,

květinami

bohatě tolik vystlané.

To bude smích, Bože,

někdo známý

když se v to místo dostane!

Podle růží se poznat dá

tralala!

místo, kde byla hlava má.

Že ležel tam se mnou,

nikdo neví.

(Chraň Bůh, to bych se styděla.)

Tu naši hru jemnou

kdopak zjeví,

leda my sami, on a já, a 

pak ptáček čiperný:

tralala!

Ten snad není nevěrný.