úterý 13. září 2011

HMS VICTORY

Příspěvek Miloslava Kolomazníka, zařazený včera, mě probral z lenivosti babího léta, či spíše do ní uvrhl, protože je to počasí, kdy člověk sedí ve stráni, nebo (to je ještě lepší) se někde natáhne, a než ho zmůže dřímota, promítá si filmy vzpomínek. Právě tohle se mnou povídání o anglických monumentech udělalo, já se odsunoval v čase nějaký rok zpět, do letních dnů, strávených párkrát na ostrově za Kanálem. Mám v tomhle určitou výhodu, moje krásná stepdaughter žije už nějaký čas v Southamptonu, odkud je to do Portsmouthu téměř na dostřel šípu, a když jsme za ní letěli prvně, ptala se, co bych chtěl vidět. "Portsmouth, Historic Dockyard," odpověděl jsme poměrně nekompromisně, takže se tam vyrazilo hned nazítří a já trochu nemohl dospat. Tenkrát mi nezbývalo než držet nedočkavost na uzdě a vydržet za pokladnou u Costy jedno kafe, což se dalo, protože z terasy byl výhled na HMS Warrior, o tom ale někdy jindy. K něčemu to bylo dobré, neboť Historic Dockyard je muzeum (prolink na jejich stránky jsem vám dal do nadpisu) pro suchozemce doslova šílené, jeden den vás utahá a stejně nestihnete, co byste stihnout chtěli: dvě lodě na prolezení, další na obdivování zblízka i zdaleka počínaje Mary Rose, co se tu potopila v 17. století u vjezdu do přístavu až po letadlovou loď, kotvící při troše štěstí téměř na dosah. K tomu si připočtětě několik expozic, diorama, audiovizuální podívanou i obchody se suvenýry, námořními knihami a spoustou věcí, v nichž se hrabete a hrabete...  Takže tehdy jsem poprvé vstoupil na palubu HMS Victory, prolezl ji všude, kde se to smělo, kochal se a občas i fotil.
 Při druhé návštěvě Portsmouthu už jsem věděl, že nejlepší je brát věci s nadhledem, a vrazil pár liber do výstupu (přesněji výjezdu) na Spinaker Tower, elegantní bílou věž ve tvaru jachtařské plachty, z níž máte celé muzeum jak na dlani. Jasně že při pohledu k severu dominuje HMS Warrior, jakož i současná plavidla Royal Navy; Victory, tu krásu krás, vidíte nad předním komínem Warrioru: je to v porovnání s ním prcek...
K Nelsonově poslední vlajkové lodi musíte dojít ulicí skrze admiralitní domy, a když se objeví, měla by vás posadit na nějaké to pachole, kdyby zrovna nebylo tak velké a vysoké. Z šoku se lze vzpamatovat, když jsem tam byl prvně, stál vedle kiosek, kde prodávali za půl libry kalíšek rumu z Antiguy. Námořnický rum z námořnického kališku, no nezkuste to...!
Hurá ke kormidlu, nad nímž jsou pro horké hlavy kbelíky na vodu s monogramy krále Jiřího, k chlazení děl, namáčení vytěráků, hasení a bezpochyby i na pití. Voda s odérem střelného prachu musela být náramná, ale žízeň v podpalubí také...
Důstojnická jídelna, admirálský salon, neustále prostřeno, jen madeira nebo portské chybí, snad že to lady Emma v rámu na stěně nerada vidí. Kousek vlevo, to se na tenhle snímek nevešlo, je uniforma lorda Nelsona, neuvěřitelně maličká, navzdory všemu respektu i důstojnosti, která z toho vyzařuje.
I císař pán chodil někam pěšky a zde usedal lord Nelson, neb i on byl jen člověk. Důstojnické "sedací stolice" byly prostší, mužstvo pak vystrkovalo pozadí přes brlení či z upínaček a jen blázen by tak činil na návětrné straně...
Závěsná postel Jeho Lordstva s brokátovými záclonami; ani ona není příliš velká a s pokrčenými koleny bychom asi neměli to patřičné pohodlí.
 Takhle jedlo mužstvo; závěsné stoly byly praktickou záležitostí, stejně jako dřevěné jídelní misky.
 Stoly a lavice mezi děly se rychle uklidily a baterie třípalubníku, přesněji First Rate, byly připraveny
Tohle je lodní pec a kuchyně dohromady, krom skladiště prachu nejnebezpečnější místo na lodi, protože oheň je živel a na všem dřevu kolem by si náramně pochutnal. Při bouři a vlnobití se netopilo, pochopitelně, a strava byla studená. V podpalubí, kde lze navštívit místo, na němž ošetřovali raněného Nelsona, či pytlovinou zakrytá skladiště prachu, z něhož běhali ti malí kluci, co se jim říkalo powder monkeys, prachové opičky, s náložemi, byla tma téměř jak v tunelu a fotoblesk si zde navzdory mírnému elektrickému osvětlení už neporadil.
Jednou jsi dole, jednou nahoře... Vlevo já a za mnou proslulá karonáda, jedna ze dvou, které napáchaly tolik škody na Le Bucentaure a Le Redoutable (a vlevo za mou hlavou kousek zmíněné Spinaker Tower). Vpravo pult lodní kuchyně: povšimněte si, prosím, pro dokreslení atmosféry, dvou vycpaných a esteticky naaranžovaných krys na pultě.
Lodní štít, který vám pod malovaným znakem Anglie, pečlivě střeženým lvem a jednorožcem, řekne to nejdůležitější.
Lodní zvon, na který moje žena odmítala zazvonit... Zvonec ohlašuje, že je konec, alespoň tohoto malého výběru z přehršle fotek; snažil jsem se vybírat snímky, které moc na internetu nejsou... A když odejít, pak ne jako prostý, ale jako admirál, nebo alespoň kapitán; jim tento vstup patřil!

3 komentáře:

jakub.samek řekl(a)...

Jestli je Warrior ten trojstěžník se dvěma komíny, tak to, co je na fotce nad předním komínem, ta černožlutá loďka bez stěžňů, určitě není Victory. Zas takový prcíček to přece není... nadto je pruhovaná jako vosička. A má stěžně :)

jakub.samek řekl(a)...

Che... už Victory vidím :)) myslel jsem, žes myslel, ale už nemyslím. Každopádně mi Victory jako prcek nepřijde teda.

Jiří Kovařík řekl(a)...

Mně jo :-)
HMS Warrior, dl. cca 127 m.
HMS Victory dl. 70 m i s čnělkou, jinak 50 m.