čtvrtek 30. června 2011

POMNÍKY MIMO SOUTĚŽ

Zvláštní a poměrně nečekané, alespoň pro mne, jak se chytlo nadhozené téma, plynoucí ze „soutěže“ o tip nejkrásnějšího a nejošklivějšího pomníku (viz příspěvek z 23. června t. r.); z komentářů a hodnocení jasně vidíte, že se mi čistě náhodou povedlo udeřit hlavičkou na hřebíček (nebo naopak). Krom toho se na mail napoleonknihy@volny.cz začali snášet kandidáti, fotky, prolinky a poznámky k tomu všemu, až jsem si musel založit extra složku, abych se dokázal orientovat, až začnu postupně sestavovat kandidáty a předhazovat vám je. Nemám v tom úplně jasno, ale myslím, že mi pomůžete z předloženého v průběhu července sestavit hlasovací „top ten“ či „top twenty“. Nejkrásnějších pomníků, jak vidím, je řada, nejošklivější se zatím nesešel, nebo se o něm mlčí, i když i tady jsou pretendenti nasnadě… V těch mailech a komentářích se ovšem sešly i věci jiné, které bych teď rád probral, abych:
A: celý ten nápad znovu připomněl a vyburcoval k aktivitě další,
B: učinil malé zamyšlení, nebo dokumentoval příklady to, co dává pomníku emotivní sílu, ať už je monumentální či skromný, tedy vnitřní náboj, myšlenku, schopnost budit představy a vyvolat ducha těch, které daný monument připomíná. Z příkladů uvidíte, že to mohou být věci nákladné, a mají-li ideu, pak vůbec nejde o vyhození vynaložených částek, nebo i zcela jednoduché, kde duch a myšlenky zvítězily nad hmotou. Zcela přitom odbočím od vymezené časové hranice soutěže směrem do „moderní“ doby a i tady mám dva důvody:
A: předně vás můj výběr neovlivní v hledání v období do roku 1870, nanejvýš inspiruje,
B: vděčím za to dvěma čtenářům blogu, kteří také odbočili, čímž velmi smysluplně přihodili svoji hrstku do mlýna a postrčili mě… Takže následují tři (nebo tři a půl) příklady toho, jak lze události i památku připomenout:
Dog Tag Garden, Boston, Massachusets, USA
Komentář, který se (bohužel) objevil jako anonymní, mě prolinky navedl na tuhle velmi zvláštní věc, na memorial ze psích známek (dog tag) v zahradě Old North Church. Jsou tu identifikační známky symbolízující ty, kteří padli v Afgánistánu a Iráku, celkem 3000 plechových štítků, a každé slovo navíc je zbytečné! Leda větu, kterou inspirátor a autor komentáře prolink doprovodil:
„Viděl jsem to naživo v Bostonu a byl to hodně silný zážitek.“
 Rodina Mať, Kyjev, Ukrajina
Jiří P. , který tento gigantický památník v komentáři evokoval, neměl na mysli obrovitou sochu Matky Vlasti v níž se ukrývá muzeum Velké vlastenecké války, ale jeden exponát, či spíše artefakt uvnitř, jenž měl být možná apoteózou vítězství, působí však jako malá, leč pocitově grandiózní připomínka vojáků z „druhé strany“…
Battle of Britain Memorial, Capel-le-Ferne, 2 míle od Folkestone, Anglie
Tohle jsem „objevil“ sám. Rozlehlý památník padlým z řad Royal Air Force v bitvě o Británii leží těsně u bílých útesů, odkud se startovalo, a vznikl podle návrhu Harryho Graye z iniciativy Battle of Britain Memorial Trust z Kentu; slavnostně jej otevírala královna-matka. Důležité zde nejsou repliky Supermarine Spitfire a Hawker Hurricane, ty jen dotvářejí atmosféru, a zeď se jmény obětí (jsou jich 3000) bychom našli na mnoha místech jinde. Co zasáhne, to je socha sedícího pilota, který hledí trochu k nebi nad English Channel, a pláň, již protkaly tři obří listy vrtule... Video na youtube (prolink je v nadpisu článku, stačí kliknout) řekne víc, než dokážu, stránky památníku pak jsou na… http://www.battleofbritainmemorial.org/the-memorial/
Velmi emotivní drobnost (alespoň pro mne) nedaleko repliky Hurricanu, pes některé ze squadron, nejspíše labrador, trpělivě čekající na pána, který už se nikdy nevrátí… Možná se jmenoval Bob, jenže tady jde o hříčku, je to B.O.B. dog (Battle of Britain squadron dog).
 Mohli bychom takto pokračovat dál. Že věc může být neokázalá, nenápadná a přesto nádherná, dokazuje jiný pomník bitvy o Británii, zasazený do obrubní zdi nad levým břehem Temže jen pár kroků od Big Benu:
 A příklad od nás, který někdo ze čtenářů připomněl? Pomník lidických dětí, ten sem patří určitě!!!

středa 29. června 2011

JAN DRNEK: ZEMĚ ZASLÍBENÁ

Honza Drnek, o jehož historických mystifikacích Žáby v mlíku a Žába a škorpion jsem tu psal (pro ty, kteří chtějí dohnat, co zde nepřečetli, stačí do proužku HLEDAT nahoře zadat např "Drnek") mi k mé radosti oznámil vyjítí své nové knihy a poslal mi anotaci, či spíše nástin obsahu, abychom věděli, s čím máme tu čest. Velmi rád tento text zveřejňuji i s prolinkem na jeho webové stránky v nadpisu článku a těším se, jak si v letních týdnech počtu a kterak mi zase zamotá hlavu s úvahami "co by bylo, kdyby", protože takové myšlení miluji a on navíc nevaří z vody, ale na základě nastudovaných historických fakt, reálií, atd. Pro zvědavce podotýkým, že Žáby v bouři, třetí díl mystifikace začínající Mnichovem 1938 a pokračující zatím přes začátek 2. světové války, by měly vyjít na podzim t. r.; ten kondicionál je na místě, neboť Naše vojsko, vydavatel, přesným dodržováním slibů z edičních plánů nepřekypuje...


Plzeňský spisovatel Jan DRNEK vydal v Našem vojsku další ze svých historicko-mystifikačních knih. Kniha vyšla, a je distribuována do prodeje právě v těchto dnech.
Jde o sbírku mystifikovaných příběhů z historie českého národa, od příchodu Čechů do Evropy do vzniku Bavorského císařství, o zavraždění Boleslava na Staré Boleslavi, porážka Panské jednoty u Lipan a její důsledky, upevnění absolutistické dynastie Poděbradů, vítězství stavovských vojsk na Bílé Hoře a jeho důsledky, dobytí Vídně Turky roku 1683 a vláda Hohenzollernů v Čechách, vražda Fr. Josefa I. r. 1853 a vláda Maxmiliána Habsburského, smír se Srbskem v roce 1914 a jeho důsledky a další až po spikleneckou teorii o Sametové revoluci

OBSAH knihy:
Chcete to vědět? (předmluva)…….….…3
1. To je ta země zaslíbená………….……6 (?00 - 925)
Původ Šaků a Mérvanů, jejich příchod do Evropy, Samuelova říše, říše Moj-marovců, Moyslan Gorivej – kníže mezi kmenem a státem, Arnulfovo císařství Bavorské.
2. Bratrovrah Věšek………………....….…59 (28. 9. 935)
Od kolaboranta Goriveje po vznik státu. Vzpoura povýšenců a zabití Boleslava, začátky systematické kolonizace.
3. Konec českého džihádu….…………94 (30. 5. 1434)
Od porážky vojsk Panské jednoty k husitskému králi.
4. Dynastie povýšenců….……......……115 (1420 - 1498)
Nástup absolutismu, rozdrcení stavů, upevnění dynastie z Kunštátu a vzestup měšťanstva.
5. Rozvod po česku….……..……............131 (1526 - 1621)
Století habsburské vlády a zúčtování s nimi, vítězství stavů a splynutí s Němci. Panské haš-teření mezi reformací a protireformací.
6. Český král Friedrich Vilém….......161 (1683 - 1684)
Vítězství Osmanů u Vídně, handl s českým trůnem a vzestup pruského krále.
7. Maxmilián…............................................194 (1853 - 1878)
Nástup světáka na trůn, Krymská válka, bitvy u Solferina a u Sadové, Habsburská velmoc – základ spojené Evropy. Hráz proti liberalismu a nacionalismu.
8. Mým národům mír….........................306 (1914 - 1917)
Následník trůnu a Belvedérský kruh. Sarajevský atentát a dilema Františka Josefa. Mír je jen odklad. Vítězství nacionalismu.
9: Chybějící příběhy……............................348
Anotace knih: Druhý dech habsburské monarchie, Žáby v mlíku, Žába a škorpion, Operace Bouře. Další autorovy vydané a připravované publikace.
10. Skleníková strategie…................370 (1968 – 200?)
Teorie spiknutí. Normalizace jako laboratorní pokus. Sametová revoluce - centrála mění taktiku. Nic než peníze. Rozklad a ochranářství. Češi se vrací do Evropy jako nositelé viru. Konec dějin.
Konec…..........................................................454
Knihu objednávejte u vydavatele (Naše vojsko), nebo u knihkupců. Kniha je vá-zaná, 162×232 mm, 448 stran textu doplňují mapky, tabulky a grafy. Cena 319,-Kč. U internetových knihkupců je cena zpravidla nižší.
Autorské stránky Jana Drnka: http://jandrnek.xbx.cz/

pondělí 27. června 2011

SPARTSKÝ VÁLEČNÍK RICHARDA GALÍČKA

Tenhle blog mám pro řadu věcí rád a jednou z těch podstatných je, že mě nejednou někdo nadchne komunikací, reakcí, inspirací, atd. Možná tím občas odbočuji od napoleonských válek, ale v řádcích o náplni stojí, že stránky budou i o jiných knihách i obdobích a věcech s nimi souvisejících. V tomhle případě se spojily dokonce věci dvě. Reakce na zprávičku a poté na ukázku z mojí knihy "Válka Řeků s Peršany" byly povzbuzující a v mailu mi jeden z vás napsal, že právě tvoří podklady pro model spartského válečníka. Přesněji šlo o skulpturu, podle které se pak vyrábí forma, a protože už mi předtím poslal ukázku jedné své práce (byl to nádherný Marie-Louise, conscrit z konce napoleonských válek) s věnováním, projevil jsem touhu znát i tento výsledek. To už jsem věděl, že skulptura je určena pro italskou velmi specializovanou modelářskou firmu Pegaso, proslulou dokonalými figurkami, které si asi nikdy nekoupím,byť mám při pohledu na ně reakci Pavlovova psa. Nejde o cenu (byť je značná), ale o ten kumšt figuru namalovat (používají se, tuším, speciální olejovénbarvy, což je technika jiná než u barvení plastikových modelů vojenské techniky a vyžaduje dost talentu i "vyšší dívčí"). Před cca deseti dny mi Richard Galíček, autor toho všeho, poslal výsledek, který mě doslova ohromil, až jsem hluboce smeknul a požádal, zda mohu jeho i firemní snímky Pegasa zveřejnit. Souhlas jsem dostal a dovolím si místo planých slov nezasvěceného, tedy vlastních, přidat text jeho mailu, kterým fotografie doprovodil.

Dobrý den, plním své slovo a jak jsem slíbil, posílám Vám ukázku svého díla, tedy 200 mm bustu spartského válečníka, kterou tento týden vydala italská firma Pegaso Models (www.pegasomodels.com). Nádhernou malbu na ní provedl Alexander Cortina, podle mého to zvládnul bravurně a já se přiznám, ač jsem sám busty skulptor a nechci hýřit samochválou, že jsem z tohoto díla opravdu nadšený. Alexander dal bustě svou malbou a volbou červených kombinací úžasný náboj. Nakonec, posuďte sám.Posílám prezentační obrázky od Pegaso Models a přidávám nějaké mé fotografie skulptu, jak vypadal, než jsem jej odesílal do Itálie.
Doufám, že se Vám bude busta alespoň trochu líbit, jak jste sám psal, tematicky se vztahuje k Vaší knize, která má vyjít.
Srdečně Vás zdravím
Richard Galíček
Prolink na Pegaso máte v nadpisu a já dodávám, že po korekturách autorských i jazykových mi právě v mailu přistála v -pdf  celá "Válka Řeků s Peršany", což je poslední fáze před tím, než vše odejde do tiskárny...

čtvrtek 23. června 2011

NEJKRÁSNĚJŠÍ A NEJOŠKLIVĚJŠÍ POMNÍK

Blíží se čas prázdnin, a i když převážná většina z nás už dávno není školou povinná, znamená tahle doba čas dovolených, cestování, toulání, atd. Blog na jedné straně asi trochu zvolní tempo, protože ne všude budu u internetu a musím si tu a tam léčit počítačovou závislost, to říkám a omlouvám se dopředu; na podzim všechno doženu... Na druhé straně mě neúnavný komentátor Theodor přiměl k nápadu, který možná přejde ve fiasko (ale tak to chodí a kdo nic nezkusí nic nezkazí...) a v tichosti vyšumí, nicméně se mi zalíbil a já se ho v následujících řádcích pokusím nějak formulovat. Nápad se nenápadně zrodil v jakési diskuzi v blogu a diskuze se týkala estetiky jednoho moderního pomníku na slavkovském bojišti jakož i letošního projektu na pomník další, navržený ve dvou variantách tamtéž. Nebudu se o tomto záměru šířit, nemám k tomu ani puvuár, ani nejčerstvější informace, jen naznačím, že se mi ani jedna ze dvou variant nelíbila a že jsem svůj názor příslušné komisi před cca čtvrt rokem poslal stejně jako mnozí jiní. Ve Slavkově je jeden z nejkrásnějších pomníků napoleonských válek v celé Evropě, míním tím Mohylu miru, a to, co se navrhovalo letos, by se docela dobře zařadilo mezi pomníky nejošklivější. Tyhle dvě nej- by  mohly být inspirativní a já zkusím vyhlásit  
FOTOSOUTĚŽ O NEJKRÁSNĚJŠÍ A NEJOŠKLIVĚJŠÍ VOJENSKÝ POMNÍK DO ROKU 1870
-Použít lze snímky vlastní i internetové, staré i současné, barevné či černobílé, jak kdo svede a má.
-Estetickým měřítkem je jedině vás pocit, pár slov zdůvodnění není na škodu.
-Pokud získá nápad ohlas, nebudu vítěze vybírat já, ale předhodím to nejzajímavější na blogu v plen, ať hlasujete vy.
-Výběr nechci redukovat jen na napoleonské či celé koaliční války, proto jsou tematem všechny události, místa a bojiště související s vojenskou historií od starověku do roku 1870 (což je moje interní hranice, protože výše už to není až na výjimky moje parketa), takže to může být Leonidas u Thermopyl i Baterie mrtvých u Sadové...
-Pomníkem se rozumí jak prostý či okázalý monument na paměť čehosi, tak i socha, zobrazující kohosi nebo cosi z výše tematicky uvedeného; může to být stejně kříž u cesty jako Napoleon v Boulogne-sur-Mer...
-Vaše favority posílejte v průběhu července (nebo o konce června, jste-li dychtiví) do konce srpna na e-mail  
napoleonknihy@volny.cz.
A abych nezapomněl, odměnu pro vítěze (jednoho absolutního, nejsem Rotschild) vymyslím, tak se snažte!
Přikládám tři pospojované mimosoutěžní kandidáty a omlouvám se frankofilům, že všechny pocházejí z naší bývalé širší vlasti i z bojů našich předků v armádě habsburské monarchie. Dva se vztahují k roku 1809, jsou moji oblíbenci pro relativní prostotu a poněkud se ideově podobají motivem lva; jeden je v Aspern a druhý v Malborgetu. Pokud jde o pomník na veřejném prostranství, arcivévoda Karel na vídeňském Heldenplatz je skvělým příkladem nepokrytecké úcty k minulosti země, úcty která se nebojí vyjádřit obdiv hrdinství, schopnostem či událostem a nepotřebuje se schovávat za laciné pacifistické fráze o obětech či utrpení, o němž toho autoři podobných proslovů mnoho nevědí...

středa 22. června 2011

ZMIJE ANEB KNIHA KTERÁ MĚ DOSTALA

"Rozbřesk nad Hindúkušem je jako exploze jasu. Neproniknutelná temnota noci zbledne jen na několik vteřin a úsvit vzápětí rozzáří oblaka. Zažehnou se a oslepujícím ohněm vzplanou ledovce na horských štítech. Vyvolá to pocit, jako když se někde daleko za řetězcem pohoří otevřel kráter vedoucí do nitra země, z něhož by vzkypěla a vytryskla masa rozžhavené lávy. Jako by někde daleko za zubatou linií hor rozepjal svá křídla pták Ohnivák, aby se vznesl do nekonečného prostoru," to je první odstavec knihy, kterou jsme si před pár dny koupil, protože mě už od prvních vět dostala.
   Dostat mě nebylo moc těžké, autor má v mojí hlavě velmi dobrý zvuk, překlad Stanislava Komárka z polštiny je vynikající, takže zbývá už jen prozradit jméno, což zas (s ohledem na přiložený obrázek) není tajemství. Ano, Andrzej Sapkowski, je opět tu. Před lety jsem čekal, kdy vyjde další (a další, a další...) díl jeho ságy o zaklínači Geraltovi z Rivie (což je vedle Tolkiena jedina fantasy, která mi přirostla k srdci), pak zas jsem se těšil na "husitskou trilogii" a od Narrenturmu obdivoval, s jak důkladnou erudicí, znalostí doby i reálií, schopností fabulace a mistrovstvím jazyka tento spisovatel píše. Tady, po přečtení upoutávky na zadní straně paperbacku kapesního formátu, jsem netušil, co si myslet, když tu ve čtyřech odstavcích vydavatel mluví o sedmém roce vlády Alexandra Makedonského, o červenci 1880 a zkáze 66. britského pěšího pluku u Maiwandu i o sovětské invazi do Afgánistanu...
    Ale koupil jsem a nelitoval těch 220,- Kč, neboť po citovaném a velice poetickém úvodu přišla drsná realita, přepad sovětského strážního stanoviště a kolony, která k němu jede, afgánskými dušmany, podaný tak strhujícím způsobem, že má člověk čtoucí před očima skoro film a představuje si, i když je to peklo nepředstavitelné... Právě odtud se odvíjí příběh sovětského poddůstojníka polského původu Pavla Levarta, o němž vám nic neprozradím, jen opíšu první motto ze dvou. Je v ruštině a ve verších:
     "Etot slučaj stal davno legendoj / na čužoj afganskoj straně / žyl odin soldat s lubovlju bědovoj / doverjalsa on odnoj zmeje..."
     Že jste se rusky neučili?  Já ano, a teď, když jsem psal Cušimu a začínám cosi o roce 1812, se mi to zatraceně hodí... Že jde o vojáka, který měl divnou milou v podobě zmije, to jste snad pochopili, a právě tam začíná fantasy, zasazená do kruté a hodně autenticky vykreslené reality onoho šíleného sovětského válečného dobrodružství. Tak autenticky popsané, že na konci je "afgánský" slovníček vojenských zkratek, techniky a hlavně argotických výrazů vojáků, nahnaných do onoho pekla pod heslem interancionální pomoci. Ten slovníček je třeba, Sapkowski hodně používá rusismy, hantýrku, někdy i krátké ruské věty a zní to skutečně skvěle... Nenechte si "Zmiji" A. Sapkowského ujít, blaď (jeden z výrazů, pro informaci, hádejte jaký)! A pokud si chcete přečíst první kapitolku, najdete ji na stránkách internetshopu arara.cz (který za tohle zaslouží pochvalu); prolink dávám do nadpisu.