neděle 2. května 2010

PLUKOVNÍK CHABERT

Každý, kdo se o Napoleona zajímá, by měl znát novelu s názvem "Plukovník Chabert", již napsal Honoré de Balzac. O čem je? O kyrysnickém plukovníkovi, pokládaném po útoku u Eylau za mrtvého a vhozeného do hromadného hrob. Venkované jej objeví, zachrání, on však trpí ztrátou paměti, a když se uzdraví, je ve Francii vše jinak. Napoleon byl poražen, Chabertova manželka si vzala hraběte, dobře u nového režimu zapsaného, a plukovník, nyní žebrák, chce, aby se jeho život vrátil, alespoň pokud jde o rodinu... Novelu natočil v roce 1994 Fabrice Luchini s Gérardem Depardieuem jako Hyacinthem Chabertem a Fanny Ardantovou jako jeho ženou, přičemž nádhernou hudbu k filmu složil François Rauber. "Le Colonel Chabert" bohužel v našich kinech ani TV nikdy nešel, což je přeškoda nejen kvůli hereckým výkonům, ale i pro úchvatnou sekvenci kyrysnického útoku, kterou z Youtubu přikládám.


5 komentářů:

jakub.samek řekl(a)...

Ten kyrysnický útok je skvělý do chvíle, kdy se koně pohnou vpřed. Nevím proč si filmaři představují jezdecký útok jako nájezd stáda splašených krav, a čím delší, tím lepší... přitom nejen předepsaná, ale pochopitelně také prováděná forma útoku, tj. krok, z kroku v klus, z klusu v cval, pokud to stav terénu a zvířete dovoluje, povel, trubka a náraz, obsahuje přirozenou gradaci i napětí. Kůň, který má v kopytech x ranních kilometrů, který po bitvě taky ještě něco musí ujít, a který bude v bitvě útočit několikrát + manévrovat, nemůže cválat stovky a stovky metrů, natož kůň s kyrysníkem na hřbetě a hlubokým sněhem.

Ten úvod do tasení palašů má atmosféru. Proč ale nestojí francouzská kavalerie ve dvou řadech? Proč nejsou rozestupy mezi eskadronami... Konzulární standarta už je jen drobný detail.

Závěr je absurdní... poté, co stádo přejede tryskem planinu, vidíme zpomalené jezdce před otevřenými řadami pěchoty. Má to být přesně naopak. Samozřejmě nevím, jaké možnosti měli filmaři na poli triků či kaskadérství, ale tohle prostě není útok kavalerie. Smutné na tom je, že je to jeden z nejlepších jezdeckých útoků, jaké jsem ve filmu viděl.

jiri kovarik řekl(a)...

Ano, Jakub má opět pravdu, i když jen ze svého pohledu, přesněji z hlediska dobové praxe a předpisů. Filmaři to berou jinak a hrají na pocity, což se jim v kombinaci s hudbou, zvukem a přechodem jeho intenzity povedlo víc než dokonale. Nevzpomínám si, že by někdo natočil útok "koleno na koleno", myslím, že ani v Bondarčukově a Laurentisově "Waterloo" není. Mně osobně tu uchvacuje ta smutná, tichá a doslova kontrapunktová hudba, zvuk tasených palašů, scéna jak z Meissonierova plátna "1805", dunění kopyt a to, že kvůli párminutové sekvenci shromáždili pro film tolik "železných vest".

jakub.samek řekl(a)...

Dobová praxe a předpisy jistě, to mám rád :-) Nicméně bych řekl, že v tomto případě, obecně všude, kde jde o jezdecký útok, filmaři z neznalosti činí věc mnohem méně dramatickou a atraktivní, než by mohla být při zachování právě onoho dobového rázu.

Valící se stádo kyrysníků mi ve srovnání s pomalým rozjezdem a postupným zrychlováním ve formaci jedoucích jezdců přijde jinak velice pěknou scénu dost zásadně kazící. Právě z hlediska toho, jakou si filmaři dali práci s hudbou, kamerou, efekty.

Ostatně :-) mohli dost ušetřit, kdyby totiž zobrazili formace takové, jaké mají být, tolik jezdců by se jim do záběru najednou nevešlo. Přičemž není vůbec nic pěkného na pěti či kolika sevřených řadech kyrysníků, protože to je prostě hloupost, a zbytečná.

jiri kovarik řekl(a)...

Bien sur, mon cher Jacques, problém je, že oba o tom víme spoustu, ale nikdo si nás nenajme, protože Stanley Kubrick už umřel a Ridley Scott už točí jen čím dál větší blbosti (což u chlapa, který natočil Duelanty, nechápu...). Jejich škoda... Čímž budou dál Ian Castelové, Miquelové a podobní ohromovat svět svými Austerlitzy a Osprey bude publikovat věci k popukání (jako jsou v MAA např Husitské války a nedávno dokonce Čsl. legie) Holt, řečeno s Kurtem Vonnegutem, tak to chodí...

Anonymní řekl(a)...

Já vím že je to se čtyřletým spožděním, ale pro pana J.Samka ohledně toho co prohlásil "Smutné na tom je, že je to jeden z nejlepších jezdeckých útoků, jaké jsem ve filmu viděl". Musím opanovat, není, není. Doporučuji shlédnout australský televizní film Lehká jízda z roku 1987. Pojednávající o legendárním útoku australské lehké kavalérie na Be er Shebu za první sv. války. Nutno podotknout, že v tomto případě páni filmaři odvedli pořádný kus práce, kterému se dá vytknout opravdu minimum možná ani to ne - je tam seřazení do formace, krok, kluc, cval a nakonec do trysku. co se týče rozptýlení formace, skutečně tak útočili - kvůli snaze snížit ztráty. Samotný útok je v závěru filmu. Ale myslím si, že ten film určitě znáte.

Pokud budete pane Kovaříku tak laskav, můžete to přeposlat panu J. Samkovi.

Napsal jsem to neboť již od prvního shlédnutí (kdysíva dávno ještě coby "mladý špunt") tohoto skvělého filmu je toto pro mě jednoznačně nejvíce podařený a dech beroucí jezdecký útok co jsem kdy vyděl natočený.